Přírodní prostředí

     Bohuňov a Janovičky se rozkládají v mírně zvlněné krajině Žďárských vrchů v severovýchodní části Českomoravské vrchoviny. Také národopisné označení této oblasti (Horácko) příznačně vychází z charakteru zdejší krajiny. Geologické podloží katastru obce tvoří převážně ortoruly a ruly. Půda sice nepatří k nejúrodnějším (je převážně hlinitopísčitá a bývá řazena mezi hnědé půdy vrchovin a podzoly), avšak spíše méně výrazný reliéf zdejší krajiny umožňuje (větší) zemědělské využití, a proto je tradiční zemědělská výroba v Bohuňově i v Janovičkách zastoupena dodnes.

    Okolí obce bývá řazeno do horského vegetačního pásma jedlovo-bukového, avšak dřevinná skladba se v minulosti při procesu umělé obnovy lesa člověkem přirozeně výrazněji pozměnila, a tím tak v krajině stále dominují smrkové porosty (téměř monokulturní), i když za posledních přibližně 30 let bývají častěji vysazovány i jiné druhy jehličnanů a také listnatých stromů, typických pro smíšené lesy, čímž dochází k přirozené obnově podporující rozmanitost, a napomáhající postupnému alespoň částečnému navrácení původního charakteru zdejších lesů.
     Přestože lesní porosty nezaujímají na katastru Bohuňova ani Janoviček příliš velkou plochu, v bezprostřední blízkosti (v dostupnosti přibližně jednoho kilometru od Bohuňova) se rozprostírají dva rozlehlé lesy – Pičulín (jihozápadním směrem) a Pletenice (severním směrem), v nichž bývá v létě a na podzim množství lesních plodů. V sousedství lesa Pičulín jsou situovány dva (ve zdejším regionu významné) rybníky, využívané především ke koupání i k rybolovu; Domanínský rybník (jižně od Bohuňova), a Skalský rybník (západoseverozápadně od Bohuňova), polohou sice již těsně za hranicemi katastru Bohuňova, avšak ve velmi dobré dostupnosti (po polních cestách přibližně jeden a půl kilometru od Bohuňova).

     Obec Bohuňov se nachází na rozhraní chladné a mírně teplé klimatické oblasti; průměrná roční teplota se pohybuje okolo 6 °C a roční úhrn srážek odpovídá množství okolo 800 mm. Podnebí ovlivňují časté větry s převažujícím (severo)západním směrem.
    V zemědělství se pěstují plodiny typické pro podhorské oblasti – brambory, obilniny, kukuřice a pícniny. Tradiční pěstování lnu bylo v roce 2007 ukončeno, přičemž místo lnu se několik let jako textilní plodina pěstovalo konopí. Pro zdejší oblast typický chov skotu (především za účelem produkce mléka) se stále udržuje (v jižní části katastru Bohuňova byly v průběhu devadesátých let 20. století obnoveny i pastviny), stejně jako chov prasat; především pro nehospodářské účely je v Janovičkách provozován « chov koní ». Za zmínku stojí také tradiční včelařství.

     Kvalitu zdejšího přírodního prostředí dokládá existence dvou chráněných území v blízkosti obce. Zástavbou obce prochází hranice přírodního parku Svratecká hornatina (zaujímá severovýchodní část katastru Bohuňova a severní okolí Janoviček, přičemž hranici přírodního parku tvoří silnice Lísek–Bohuňov a Bohuňov–Janovičky, a dále polní cesta z Janoviček do sousední obce Písečné), vyhlášeného v listopadu 1996. Za zmínku stojí i nedaleká hranice chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy (vyhlášena v červnu 1970), jejíž jihovýchodní cíp (vymezený silnicí Lísek – Skalský dvůr a dále křižovatkou se silnicí I/19) je vzdálen okolo 0,5 km od severozápadního až jihozápadního okraje katastru Bohuňova. Z chráněných živočichů se na území katastru obce vyskytují mj. « čáp bílý », zmije obecná, užovka obojková, slepýš křehký, ještěrka obecná, jestřáb lesní, aj.; z chráněných rostlinných druhů např. sasanka lesní.
     Hodnotu zdejší krajiny však utváří především stromová a keřová vegetace, které dominují dvě dlouhá stromořadí – třešňová alej lemující silnici směrem od Bystřice nad Pernštejnem, a jasanovo-lipová alej podél silnice mezi Bohuňovem a Lískem; za zmínku stojí i (částečně) dochovaná stromořadí lemující dvě polní cesty, z nichž jedna vede z Janoviček k lesu Pletenice (odkud je pěkný a daleký výhled především jižním až jihovýchodním směrem), druhá potom do sousední obce Písečné. Přínosným krajinotvorným prvkem je také (v roce 2013 nově vysázená) « alej ovocných stromů » (peckoviny) podél polní cesty (se žlutým turistickým značením) vedoucí z Bohuňova jihozápadním směrem. Vzrostlé (starší) stromy (především lípy, javory, jasany, ořešáky) jsou v zástavbě Bohuňova i Janoviček zastoupeny převážně v blízkosti bývalých zemědělských usedlostí či stavení.

     Vymezení hranice přírodního parku Svratecká hornatina v katastru obce svědčí do určité míry o rozdílném stupni dochovanosti „původní“ zdejší krajiny. Především západní a jihovýchodní okolí Bohuňova bylo v minulosti výrazněji poznamenáno procesem kolektivizace a socializace venkova (od padesátých let 20. století), jehož následkem došlo ke scelování pozemků zdejších rolníků do tzv. „velkoplošných honů orné půdy“ (pro tuto oblast dříve cizorodých) a k likvidaci některých polních cest (lemovaných mezemi s keřovitou či stromovou vegetací), remízků (tj. křovinatých lesíků v poli, sloužících mj. k úkrytu zvěře) a menších vodních ploch či toků (provedením meliorací). I přesto se však v této části katastru dochovalo nemálo lesíků a zbytky tzv. soliterní (případně i pásové) zeleně podél dochovaných cest či vodních toků, z nichž má pro Bohuňov největší význam Bohuňovský potok (protékající vesnicí severojižním směrem) a říčka Bystřice (zde zatím jen jako potok), vymezující hranici katastru při západním okraji, a vytvářející též tzv. údolní nivu. Menší rybníky ve volné krajině přímo v katastru obce se dochovaly sice pouze dva (a vzhledem ke svému účelu využití nejsou vhodné ke koupání), nicméně nejnověji se velmi přínosným počinem stala revitalizace Domanínského potoka v jižní části katastru Janoviček (vytvoření přirozeného meandrujícího toku s řadou tůní a nově vybudovaným rybníkem).
     Přestože je západní a jihovýchodní okolí Bohuňova obklopeno téměř ze tří světových stran výše uvedenými chráněnými územími, s největší pravděpodobností vlivem umístění areálu zemědělského družstva (na jižním okraji Bohuňova) tak nedošlo k začlenění rovněž této části katastru ke chráněnému území, důsledkem čehož zde proto nedocházelo tak často k provádění krajinotvorných úprav, vedoucích k obohacení krajiny a k částečnému navrácení jejího původního charakteru a funkčnosti (lepší dostupnost mnoha ornou půdou izolovaných míst; větší přirozené zadržování vody v krajině zabraňující vodní erozi, apod.). Na některých místech však takovýmto případným úpravám brání (mimo jiné) problém s přesným vymezením soukromých pozemků ve volné krajině, způsobený nedochovanými orientačními body (v podobě cest, mezí, remízků či stromů).
     Z těch dosud realizovaných pozitivních krajinotvorných úprav stojí za zmínku např. vytvoření travnatých ploch v místech některých dřívějších polí, « realizace tzv. biopásů »  (od jara 2009), místy výsadba nových stromů, a nejnověji (již výše zmíněná) v roce 2015 dokončená revitalizace části Domanínského potoka na louce pod Janovičkami – viz fotografie meandrujícího potoka s rybníkem v pozadí.
     Charakter zdejší krajiny si (i přes mnohé negativní vlivy) uchoval ráz typický pro tuto část Vysočiny, a proto je území obce využíváno v nemalé míře za účelem rekreace; příhodné podmínky zde jsou pro turistiku a cykloturistiku, koupání (Domanínský rybník; Skalský rybník s hotelem Skalský dvůr), a v neposlední řadě pro tradiční zimní pohybové aktivity – lyžování i bruslení.